Nová vlajka, čínská medicína a život po životě

Konfekční velikost spodního prádla není to jediné, co nás v poslední době mohlo na Miloši Zemanovi překvapit. Jeho fandové, i ti škodolibí, měli opět výbornou příležitost jak si vybít své frustrace v mnohých diskuzích na internetu. Ani jako jeho předchůdce (podivnou shodou náhod také jeden z oligarchů z prognostického ústavu – tady by měli více zapracovat milovníci konspiračních teorií) národ nesjednocuje, ale názory na svou osobu ještě více radikalizuje. A tak jsme mohli číst výkřiky jako Urážka majestátu, Přísně potrestat, Trenkygate, Nahý císař v rudých trenkách, Jednou je to prezident, tak MUSÍME prokazovat úctu, nebo heslo Pravda vítězí nahradit novým heslem Pravda vyděsí.

My si uděláme jen takovou malou sumarizaci. Hlubší politologický rozbor je asi zcela bezpředmětný, zvláště pokud mu hrozí osud meteorologické předpovědi na rok dopředu.

Smysl pro humor je vlastnost, která nám na každém člověku připadá přitažlivá. Náš pan prezident jednoznačně smysl pro humor má a můžeme jen litovat, že nezvolil kariéru kabaretního umělce, protože skloubit humor s mocenskými ambicemi se mu rozhodně nedaří.

Nová standarta, aneb chyťte se za knoflík, kominík jde!

Politická satira, karikatura či kritika zesměšněním k demokracii prostě patří, viz její kolébku Velkou Británii. Úřad sám o sobě nepřináší vážnost osobě, která jej vykonává, tečka. Slušný člověk prostě nemůže na Hitlera, Stalina nebo našeho Gottwalda pohlížet s úctou jen proto, že jsou to představitelé státu, tečka. Můžeme sice diskutovat o tom, co už je přes čáru, ale rudé trenky na Hradě byly rozhodně majstrštyk.

Někoho by možná mohlo překvapit, že se Zeman nepostavil k této situaci s humorem, který je mu tak vlastní. Kde nic tu nic, nikde žádný bonmot? Je přece schopen si dělat i srandu sám ze sebe, jistě netřeba připomínat slavné šaškování s telefonem značky Aligator nebo spanilou jízdu v nafukovacím člunu na rybníčku Sinice atd.

Vzhledem k tomu, že páně prezidentův patrně nejoblíbenější politik, podle kterého zjevně i stylizuje své chování, je Winston Churchill pověstný svým kouřením, pitím a suchým humorem, očekávali jsme druhé dějství našeho absurdního divadýlka s větší dávkou humoru. Jen se sluší dodat, že to nejpodstatnější, co Zemanovi oproti Churchillovi chybí, je to, že Churchill byl gentleman, a to byl vlastně i Hitler, že…

Dokázat si ze sebe udělat legraci může mít dvě polohy. Ta první je, že máte sami nad sebou určitý zdravý nadhled. Ta druhá je, že se tím snažíte něco demonstrovat. Konkrétně sledovaný cíl je přiblížit se a získat si lidovější masy, a tady už se vám nehodí do krámu nějaké svévolné vtípky z okolí, to je pak drzost.

Jediný oficiálnější hlas, i když jako vždy trochu šprtsky zbrklý, byl od tiskového mluvčího Hradu. Tímto jsme se dozvěděli podstatnou informaci, že za akcí stojí fašizující se pražská kavárna. No, káva byla vždy hnědá. Právě taková rychlá spontánní reakce, která neprojde bedlivější myšlenkovou autocenzurou, často vypoví o člověku podstatné informace. Slovo fašizmus se v běžném slovníku nevyskytuje tak často, aby nás ihned napadlo ve spojení s čímkoli a kýmkoli. Zato hodně používané je masmédii v současném putinovském Rusku. Trochu to tak nabízí odpověď, co asi na Pražském hradě nejvíce čtou. U bývalého redaktora komunistických Haló novin Jiřího Ovčáčka by to nepřekvapovalo.

Protestní akce Ztohoven může v lecčem připomínat atentát airsoftovou pistolí na předchozího prezidenta Václava Klause. Oba protesty v sobě mají jistý donkichotský vtip, kterým se snaží s naléhavou zoufalostí probrat slušnější politiky a apatické voličstvo proti setrvalému marasmu v naší zemi.

Zkusme si představit modelovou situaci, kdy si za současného prezidenta postupně dosadíme ty minulé, jak by to skončilo.

  • Tomáš Garrigue Masaryk – takový čin se ani nedá představit, přeci jen postmonarchistická demokracie je jiná než současná západní moderní, a už vůbec nemluvě o té naší zvrhlé postkomunistické.
  • Edvard Beneš – to je trochu oříšek. Snad jen v tom exilu by trest byl bezzubý, a hlavně v zemi s bohatou kulturou politické satiry a s humorem made in anglický by to působilo tak jak má.
  • Emil Hácha – jako válečný diverzní propagandistický akt vůči protektorátu pod německými křídly by si vykoledovali kulku nebo oprátku. Lze ale předpokládat, že vzhledem k německé důkladnosti, na rozdíl od našeho bordelu, by se na střechu ani nedostali.
  • Klement Gottwald – samozřejmě starý dobrý politický monstrproces se vší parádou, a rozsudek opět chmurný.
  • Antonín Zápotocký – takový milý pán… Ale ne, ani tady by to těm uličníkům neprošlo.
  • Antonín Novotný – a pořád ne.
  • Ludvík Svoboda – potichu znormalizovat.
  • Gustáv Husák – v lepším případě přikulování v pivovaru, nebo do kotelny s nima, ale spíš rovnou na samotku vedle Havla na Pankráci.
  • Václav Havel – mimořádná výjimka, to neonové srdce na hradě nebylo jen tak.
  • Václav Klaus – pokud někdo z provinilců není kamarád lobbista nebo tunelář, můžeme garantovat nekonečné soudní martyrium.

Ať tak či tak, dobrá zpráva je například, že Zeman bude mít s Putinem další společné téma. Jeden má své Pussy Riot a ten druhý Ztohoven, obě skupinky z jistého úhlu s expresivnějšími názvy. I když u nás díky panu prezidentovi teď vědí i všechny malé děti, že ty ruské punkerky mají název o trošku jadrnější. Holt v Sovětském svazu mají jako vždy všechno lepší. Na každý pád bychom se u kremelských soudruhů a bratrů na věčné časy měli poučit o tom, jak s takovými živly a velezrádci zatočit.

Všude dobře, v Zakázaném městě nejlépe

Zeman dělá legraci všude. Vposledku nás tím přesvědčoval svým žoviálním vystoupením v Čínské státní televizi. Se svou servilností se z něho postupně stává pekinéz.

(Kynologická poznámka: Pekinéz, jinak též pekingský palácový psík, čínské zakrslé přešlechtěné psí plemeno neobyčejně ošklivých rysů.)

(Poznámka autora: Jestli lidstvo chtělo něčím urazit vlka, tak právě vyšlechtěním pekinéze. A podobenství zde nekončí; jestli jsme chtěli potupit majestát úřadu prezidenta, zvolením Zemana se nám to také podařilo výtečně.)

Ale abychom jen nekritizovali, šmajchlování v Číně už se vyplácí. Krteček se konečně dočkal zasloužené, téměř pixarovsky dokonalé reinkarnace, samozřejmě v politicky korektní podobě, jak se sluší na Čínskou lidově demokratickou republiku. Jinak odborně se takové dílko nazývá sračka.

A tak se ptáme, kdo další půjde na řadu! Že by Babička Boženy Němcové? Děti s Barunkou pomažou otročit do továrny na levnou elektroniku a Sultán s Tyrlem skončí v kung pau?

Číňané jsou díky tisícileté kultuře konfuciánské filozofie vysoce pragmatičtí. Dokáží investovat do okamžitého zisku a stejně tak do vzdálené budoucnosti. Právě investice do budoucnosti je pro Českou republiku neznámé umění. Stačí se podívat na první vlnu podnikatelů, kteří odcházejí do důchodu, a nemají v rodině vychované následovníky. Něco zcela samozřejmého za první republiky i v předchozím Rakousku Uhersku. A státní investice? Zatím tu máme z poslední doby dost podivný tunel Blanka, tunel Opencard a obecně chabé investice do vzdělání, a tak můžeme pokračovat. Vedle toho můžeme postavit čínské investice do technologií, vzdělání a ne právě košer skupování nerostných nalezišť v Africe.

Také odlišnosti, kdy máme tu čest být poctěni mimořádnou asijskou slušností a kdy narazíme, jsou pro naše evropské chápání nečitelné. A že by to zvládal Zeman, který se i v evropském kulturním bontonu orientuje s grácií golema s ukopnutým palcem, je nepravděpodobné. Hrozba tedy pokračuje, a nezbývá než se modlit, aby se nepostaral o další faux pas. Zatím to vypadá, že je pro čínskou garnituru jen příjemným kratochvilným povyražením k čaji.

Čína hraje složité politické a ekonomické go, a my jí vyrážíme vstříc se svým člověče nezlob se. Jak na tom jsme momentálně s Čínou, mohou vyprávět naše firmy, které se marně snaží zastavit výrobu kopií svého zboží. Dále je tu obava, že jestli s tak bezvýznamnou a vzdálenou zemí, jakou jsme, bude Čína mít nějaké úmysly, nemusí nám včas dojít jaké.

Trocha toho hřbitovního kvítí

Prezident Miloš Zeman během letošní dovolené vymyslel nápis na vlastní náhrobní kámen, na což je prý patřičně hrdý. „Zde leží člověk, který každého blbce rozzuřil do nepříčetnosti,“ zní Zemanův epitaf, o němž mluvil v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Frekvence 1.

Pěkný epitaf na hrob si jistě zaslouží. Zásluhy našeho pana prezidenta o stát jsou totiž nepřeberné, jmenujme namátkou.

  1. Zásluha o rozvíjení dobrých vztahů se zeměmi s příkladnou politickou kulturou, jako je Čína nebo Ázerbájdžán.
  2. Nemůžeme opomenout ani utužování bratrského přátelství s Vladimirem Putinem a Vladimirem Jakuninem, ruským to bohatýrem.
  3. Založení Nadačního fondu Miloše Zemana na splácení státního dluhu a současné nemalé přispění do tohoto fondu (60 000 Kč). Pro neinformované, fond je něco jako obrozenecká sbírka na Zlatou kapličku a zmiňovaný státní dluh České republiky dnes činí cca 1 716 miliard Kč. Veřejný dluh je vyšší ještě o cca 100 mld. Kč. Stav účtu nadačního fondu ke dni 20. 9. 2015 činí hezkých 1 197 494,82 Kč. Stačí tedy jen vydržet a za pár set let se splatí úroky dluhu za dobu dosavadní existence fondu, což je ročně cca 50–70 mld. Kč. Držíme palce, a ať to nedopadne jako první Národní divadlo.
  4. Neutuchající boj za pravdu o novináři Ferdinandu Peroutkovi.
  5. Statečná podpora soudruha slušňáka Vratislava Mynáře navzdory úřednímu šimlovi z Národního bezpečnostního úřadu (ten zcela malicherný požadavek bezpečnostní prověrky).
  6. Nezapomeňme ani na tolik oblíbenou rozhlasovou výuku anglického jazyka (konečně si i pan redaktor bude pamatovat, co to znamená pussy).
  7. Vysoce chvályhodné nepoblití korunovačních klenotů (jistě také se slzou v oku vzpomínáte, jak jsme s napětím sledovali nelehký souboj s virózou).

Tak vidíte, vy malověrní, kteří si stále stěžujete, že náš pan prezident nic kloudného pro vlast neudělal. I nabalzamovat zaslouží.

 

A jaký by měl být závěr? Napadají mě hned tři:

Pro našeho vladaře. Když se nad tím vším trochu zamyslíte, dojde vám, že vlastně celé tohle prezidentování je humorné, ať již chtěně či nechtěně. Tak proč se čertit, když se trochu pobaví podhradí.

Pro občany. Co na Zemanově náhrobku bude, zatím nevíme. Ale na našem s ohledem na dosavadní vývoj v zemi bude asi jen omšelé a bez nápadu: Vanitas vanitatum, omnia vanitas – „Marnost nad marnost, všechno je marnost“.

Ještě upřesňující dodatek pro uměleckou skupinu Ztohoven. Pokud by trenky měly být opravdu pana prezidenta Zemana, pak by správně protokolárně musely být spuštěny na půl žerdi…

V. 13.10. 2015
Reklama