Nic nového pod sluncem - vymrazování alkoholu

Před časem se psalo jako o novince v prodeji piva podávat ho ochlazené na osmnáct stupňů pod nulou, takže voda zčásti vymrzne, a nápoj je velmi silný. Ve zprávě nechybělo ani základní fyzikální vysvětlení: voda, s vyšším bodem tuhnutí, než ethanol, vymrzá dřív, a proto se ve zbývajícím roztoku alkohol koncentruje. Prý to jakýsi pivovar vydával dokonce za „světově unikátní“ technologii, což však následující text vyvracel upozorněním, že se podobně nakládalo s pivem například v Americe, kde to zaujalo i George Washingtona (1732 – 1799), a v devatenáctém století si analogickým postupem posloužil pivovar v německém Kulmbachu. Lze souhlasit s konstatováním, že nové to rozhodně není a unikátní také ne. Ono je to dokonce mnohem starší, než ve zmíněné Americe.

V dějinách vědy se ukazuje, že některé objevy byly učiněny opakovaně a nezávisle na různých místech. To je právě tenhle případ, kdy musíme do staré Číny za dynastie Tchang (618 – 907). Jen Číňané, za prvé, nepoužívali pivo, ale vycházeli z vína, a dále – učinili z nouze ctnost. Tušili správně, že ve víně je skryta nějaká síla, ale nezvládli destilaci tohoto nápoje. Neznali klíčovou část takové aparatury, totiž vodní chladič. Bez něj se totiž nejdřív z vína odpaří alkohol, a zachycený destilát je voda.

Neví se, jak na to Číňané přišli, možná, že to odkoukali od národů žijících v horách, v každém případě však dodávali císařskému dvoru „vymrzlé víno“. Nechali totiž víno vymrzat v nádobách obložených ledem, a zde je možná jejich skutečný přínos – nějak zjistili, že přidá-li se k ledové tříšti ledek, dusičnan draselný, bude to ještě studenější. Právě potřeba ledu by mohla svědčit o tom, že inspirace pocházela z hor. Moderní pokusy naznačily, že tato, tehdy možná opravdu světově unikátní technologie, vedla k nápoji snad dokonce až čyřicetiprocentnímu.

Ještě dovětek – destilací připravili alkohol z vína poprvé patrně učenci lékařské školy v Salernu někdy v polovině 12. století a zprvu novou látku nazvali aqua ardens, voda, která hoří, protože věděli, že hadřík, který se v kapalině namočí, hoří, ale látka přitom není poškozena. Takže hořela opravdu ta „voda“. Původně předepisovali vyrobený destilát jako lék. Odtud je další z jeho tehdejších názvů: aqua vitae, voda života, která prý postaví na nohy vyčerpaného poutníka. Dodnes o tom víme svoje.

Ve stopách Číňanů, o jejichž objevu však netušil, kráčel učenec Theophrastus von Hohenheim, známý jako Paracelsus (1493/4 – 1541), jenž odděloval právě vymrazováním „esenci vína“ od zbytku, který nazýval „flegma“. Tehdy se této esenci říkalo „pátá esence“, „kvintesence“, latinsky quinta essentia. Byl to už jen velmi vzdálený odraz myšlenek slavného řeckého přírodního filosofa Aristotela ze Stageiry (384–322 př. n. l.), který soudil, že vesmír nad Měsícem, prostor tak zvaný „supralunární“, je tvořen neměnnou, věčnou substancí, kterou nazval aithér; později to byla latinsky právě quinta essentia. V evropském středověku ji začali hledat také na zemi, protože soudili, že neměnná, nezničitelná, by mohla sloužit zachování lidského zdraví. Našli ji právě ve formě alkoholu.

Paracelsa citoval roku 1661 proslulý anglický učenec Robert Boyle (1627 – 1691), přičemž mu jednak přiznával prioritu objevu rovněž netuše nic o Číňanech, jednak se pokoušel takové pokusy napodobit. Snažil se vymrazováním rozdělit různé substance na dvě složky, ale prý „třebaže byla tato zima mimořádně chladná, …nedokázal jsem žádným způsobem zmrazit tenkou nádobu.“ Boyle totiž jako pravý vědec zkoušel nechat zmrznout moč nebo mléko, což opravdu nikam nevede, a teprve nakonec víno. Přiznával však, že něco na vymrazování bezpochyby je, a citoval k tomu zprávu holandských námořníků přinucených přezimovat u Nové Země. Těm prý pivo v sudech začalo zamrzat, a zbývající tekutina byla údajně velmi silná. Když i pro námořníky … Ti také zaznamenali, že to, co zmrzlo, chutnalo po rozmrazení jako voda. Mořští vlci se nemýlili – byla to vymrzlá voda.

Takže historie se opakovala, a sotva kdo tušil, že to už tady bylo velmi dávno. Možná ještě dříve, než to zaznamenaly čínské kroniky. Postup zůstával stejný, jen technologie se postupně modernizovala. Dnes stačí zajít do restaurace, což je bezpochyby pohodlnější, než vyrážet do hor či zimovat v Arktidě. Pokud si takové zmrzlé pivo dáte, vzpomeňte našich předků, kteří měli pozorovací talent a nápady. Zde bylo hnací silou pozorování, že víno i pivo mají nepřehlédnutelné účinky, původně se soudilo, že především blahodárné, a bylo nasnadě zkusit z těchto nápojů nějak získat to, co je tak účinné. Vodu života.

 V.K. 13.4. 2016
Reklama