Vánoční tradice známé, neznámé

Advent

Advent z latinského adventus znamená příchod. První adventní neděli se při mši svaté připomíná vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma. Máte pocit, že je to jaksi mimo? Ale kdeže. Toho dne totiž začíná církevní rok. Advent tak, jak ho známe, začíná čtvrtou neděli před Štědrým dnem, trvá dvacet dva až dvacet osm dní, a může připadnout na jakoukoli neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem.

Stromeček

Nejstarší zmínka o vánočním stromku pochází z roku 1419 z německého Freiburgu. Cech pekařů tam navěsil na „Christbaum“ ořechy, ovoce a pamlsky, aby si je děti setřásly.

Jmelí

Byl to původně strom, z jehož dřeva vyrobil svatý Josef kolébku pro Ježíška. Byl z něho ale také udělán kříž, na kterém Ježíš Kristus zemřel. Jmelí se proto hanbou zmenšilo na rostlinu, jakou známe dnes.

Vánočka

Nazývaná také štědrovnice, calta, vandrovnice, ale i houska a žemle, na Moravě či ve Slezsku třeba štrucle, štrycle, pletenice, pletenka i pletenec. Symbolizuje povijan, jímž byl zavinut Ježíšek. V dávných časech směli vánočky péct pouze cechovní řemeslníci-pekaři. Teprve od 18. století si je začali lidé péct doma. Tu první dostal hospodář, aby se mu urodilo hodně obilí. Někde se dávalo po krajíčku i dobytku, aby byl zdravý a neškodily mu zlé síly. Zvykem bylo i zapékání mince, a kdo ji našel, měl zaručené zdraví a bohatství po celý následující rok. Připálená nebo natržená vánočka věštila nezdar. Zhotovit vánočku není nic snadného. Proto měla hospodyně zadělávat těsto v bílé zástěře a šátku, nesměla mluvit, a při kynutí měla vyskakovat vysoko do výšky.

Svatý Štěpán

Byl první z křesťanských mučedníků, který doplatil na svou víru jen několik let po Kristově ukřižování. Za to, že tvrdil, že Židé jsou vinni Ježíšovou smrtí a že je Ježíš roven Bohu, byl odsouzen ke smrti ukamenováním.

Tři králové

Svátek „Zjevení Páně“ lidově označovaný jako svátek Tří králů, je svým obsahem blízký svátku „Narození Páně“. V obou případech jde o to, že se Bůh zjevuje jako člověk. Pro pravoslavnou církev začínají Vánoce až v tento den. Jména zmíněných vladařů, Kašpar, Melichar a Baltazar, byla odvozena až ve středověku a nepatří skutečně žijícím osobám. Postavy, které je představují, mají zahrnovat různorodost věku. Proto má být první mladý, druhý statný a třetí stařec. I jejich dary mají symbolický význam a zastupují všechna tři tehdy známá skupenství. Zlato pevné, kadidlo plynné a myrhová mast kapalné. Tu přináší král s temnou pletí, neboť byla používána při pohřbech. Víme však, co znamenají písmena K+M+B a letopočet psaná o svátku Tří králů svěcenou křídou na vstupní dveře domů? Není to Kašpar, Melichar a Baltazar, jak se většinou domníváme, ale Christus (K) Mansionem Benedictat a znamená to „Kristus požehnej příbytku“.

Koledy

Pro ty, kdo nečetli nebo již zapomněli příběhy Roberta Fulghuma z knížky „Už hořela, když jsem si do ní lehal“ připomínáme. John Pierpont zemřel roku 1866 ve věku 81 let jako neúspěšný člověk.

  • Jako učitel neuspěl. Byl na studenty moc hodný.
  • Jako právník neuspěl. Byl moc velkorysý ke svým klientům.
  • Jako obchodník neuspěl. Účtoval si málo a příliš svobodně zacházel s úvěrem.
  • Když neuspěl ani jako básník ani jako pastor, kandidoval na guvernéra státu Massachusetts. Prohrál.
  • Neuspěl ani jako vojenský pastor v občanské válce.
  • Posledních pět let svého života strávil jako úředníček v kartotéce. Ani to mu moc nešlo, nebavilo ho to.

Zemřel jako neúspěšný člověk? V jedné velice důležité věci nebyl neúspěšný. Jde o písničku. Každý rok nastane prosinec a my slavíme jeho úspěch. John Pierpont napsal „Rolničky“.

Ale vraťme se zpět do Evropy. Kde se vlastně vzalo slovo „koleda“? Má základ v latinském slově calendae, kterým se označoval každý první den v měsíci, později už jenom počátek nového roku spojený s oslavami. Od 14. století má toto slůvko více významů. Označují se tak dárky, které si lidé dávali, ale znamenalo to také „chodit na koledu“, například na Štědrý den, na Štěpána, na Nový rok, na Tři krále, či o Velikonocích. Naše nejslavnější koleda „Narodil se Kristus Pán“ vznikla již ve 13. století. Jiné pocházejí většinou z doby pobělohorské, třeba „Nesem vám noviny“ nebo „Půjdem spolu do Betléma“. Autory neznáme, ale původ skladeb můžeme odvodit z latinských chorálů a prastarých latinských písní. Jiné napsali vesničtí kantoři pro své žáky, třeba „Já bych rád k Betlému“. Koleda „Pásli ovce Valaši“ pochází ze severní Moravy, kterou v 17. století zastihla invaze italských pastýřů. Říkalo se jim Valaši.

Některé vánoční koledy ale mají známého autora. Jsou to „Chtíc, aby spal“ a „Rozmilý slavíček“. Napsal je Adam Michna z Otradovic (1600–1676). Známé autory má i velmi slavná „Tichá noc“. Vnikla v roce 1818, kdy se v kostele svatého Mikuláše v hornorakouském Obernsdorfu porouchaly varhany a pomocník faráře Joseph Franz Mohr se bál, že je nestihnou včas opravit. Proto složil báseň a donesl ji varhaníkovi Franzi Xaverovi Gruberovi, aby ji zhudebnil. Při půlnoční mši byla skladba provedena, ale valný úspěch nezaznamenala. Tak se ani nadále příliš nehrála. O několik let později, kdy se opět porouchaly varhany, koledu vyslechl opravář Karl Mauracher. Zalíbila se mu natolik, že ji hrával při svých pracovních cestách. Opět bez zájmu okolí. Až když se s ní seznámil rukavičkář Strasser z Zillertalu a když ji nacvičily jeho tři dcery k tomu, aby ji zpívaly na vánočních trzích v Lipsku a lákaly tak zákazníky, písní udivovaly natolik, že je pozval ke svému dvoru i sám saský král Bedřich August, aby mu ji přednesly. Teprve pak se z ní stal evergreen.

Adventní věnec

První adventní věnec patrně vytvořil kněz a učitel ze sirotčince v Hamburku. Děti se nemohly dočkat a stále dotíraly otázkou „kdy už budou Vánoce?“ Aby je zabavil, vzal dřevěné kolo od vozu, umístil na ně devatenáct malých červených svíček a čtyři velké bílé. Tolik historie. Dnes jsou tradiční barvy adventního věnce spíše barvy života – červená a zelená. Barva adventu je ale fialová. Čtyři svíce symbolizují čtyři adventní neděle. První představuje víru, druhá pokoj, třetí svíčka (má být růžová) znamená radost a čtvrtá lásku.

Betlémské světlo ve tmě

Tak jako v předvánoční čas přibývá venku tmy, tak v našich domovech přibývá světla tím, že každou neděli zapalujeme o jednu svíčku více na adventním věnci. A nejenom tím.

Řekněme si něco bližšího o novodobé tradici roznášení betlémského světla. Akce vznikla v roce 1986 v sousedním Rakousku. Tehdy byl lidem, kteří jakýmkoli způsobem pomohli dobročinné nadaci Světlo ve tmě, dovezen jako poděkování malý plamínek pocházející z věčného světla, jež hoří v jeskynní kapli v Betlémě. Zmíněná dobročinná nadace pomáhá především zrakově, ale i jinak postiženým lidem. Její pracovníci dovezli světlo do Lince, ve kterém organizace sídlí a kde je slavnostně rozdávali. Následujícího roku byli ke spolupráci přizváni i rakouští skauti. Protože se akce významně rozrostla, přenesli její centrum do Vídně a odtud se betlémské světlo začalo postupně šířit po Evropě.

V polovině prosince se zde setkávají skautské delegace z různých států a během slavnostní ekumenické bohoslužby je jim světlo předáno. Do našich domovů je přivážejí skauti z brněnského střediska Řehoře Mendela a za pomoci Českých drah je potom betlémské světlo rozváženo do celé republiky. Na Štědrý den je rozneseno do kostelů, domovů seniorů, nemocnic, hospiců. Rozdáváno sousedům, přátelům, rodinám i osamělým lidem, jako projev lásky i lidského porozumění a bratrství.

I.K. 3.12. 2015
Reklama