Umělá sladidla jako cesta k obezitě?

S obezitou, metlou moderní doby, bojujeme nejčastěji dvěma způsoby, které se do nemalé míry mohou prolínat. Jedním jsou různé diety, přičemž mnohdy by stačilo i dosavadní stravování, jen v menším množství, a k tomu více pohybu. Významným faktorem přispívajícím nežádoucímu růstu tělesné hmotnosti je nadměrné přijímání sacharidů, nejčastěji ve formě běžného cukru. Ve snaze vyhnout se mu, a přitom si dopřát sladké chuti, se mnozí uchylují k umělým sladidlům, a stejně si počínají výrobci různých potravin, zvlášť pak slazených nápojů, ale uměle jsou přislazovány například i zubní pasty. V poslední době se začínají objevovat pochybnosti právě o těchto sladidlech.

Jsou to zatím výzkumy v počátečním stadiu, takže jejich závěry musíme přijímat s jistou opatrností, nicméně, zdá se, že něco by na tom mohlo být. Otázka, kterou je nutno především zodpovědět, zní – do jaké míry můžeme výsledky dosavadních výzkumů zobecnit? Pokusíme se k tomu dospět, ovšem odpovědi bývají opatrnější. Přesto však dnes už řada odborníků připouští, že vliv umělých sladidel na organismus není patrně zdaleka jednoduchý a podle všeho, alespoň v některých případech, zrovna prospěšný.

Význam mikrobimu

Obraz našeho organismu se zkomplikoval poté, co se objevil na scéně termín mikrobiom, jenž je poměrně nedávného data. Ukázalo se totiž, že naše tělo, a nepochybně každého živého tvora, je doslova prosyceno různými bakteriemi, a také viry. O drtivé většině z nich se zatím nic neví. Někteří odborníci soudí, že v těle dospělého člověka jsou snad dva kilogramy bakterií, z nichž valná většina žije v zažívacím traktu. Jen postupně se přece jen daří některé z nich identifikovat, ovšem mnohem obtížnější je zkoumání jejich úlohy. Shoda panuje více méně v tom, že člověku jeho mikrobiom buď nevadí, naše tělo je prostě jeho hostitelem, ale zdá se, že některé z těchto mikroorganismů dokonce potřebujeme. Za dlouhé věky vývoje se obě strany, lidské tělo a bakterie, jakýmsi způsobem sžily a toto soužití snad je nakonec prospěšné. Samozřejmě, že se to týká jen některých druhů těchto mikroorganismů. Současně se dnes ví, že v sobě nosíme potenciální hrozbu, protože například v důsledku snížení imunity se mohou některé z těchto bakterií přemnožit a vyvolat více či méně nebezpečnou chorobu. Podobný, obvykle mírnější stav, nastává po léčení antibiotiky, kdy nás lékař občas upozorní, že tyto léky narušily střevní floru, tedy zlikvidovaly některé z oněch bakterií. Pak doporučí podávat laktobacily, nebo si dopřávat jogurt, či kyselé mléko.
Cukrovka vyvolaná umělými sladidly aspartam a sacharín

Pokud jde o umělá sladidla, panovaly již v minulosti názory, že jejich použití není tak docela bezpečné, jak by se mohlo zdát, a jak tvrdí jejich výrobci. Nejde tu o proslulý pokus se sacharínem podávaným myším, což u nich mělo vyvolat dokonce zhoubné bujení. To bylo provedeno před mnoha lety, přičemž dávka, kterou myši dostávaly, byla několik tisíckrát vyšší, než je dávka průměrná, takže toto netřeba brát vážně. Postupně se objevovaly pochybnosti o umělých sladidlech podávaných v normálních dávkách, ale byl to spíš pocit některých odborníků, vycházející z různých nepřímých pozorování. Nesmíme zapomínat na to, že každé takové pozorování se jen velmi obtížně vyhodnocuje.

Jednoznačnější pokus uveřejnili loni izraelští vědci z proslulého Weizmannova institutu. Použili k tomu deset týdnů staré myši, přičemž polovině pokusných zvířat podávali denně aspartam nebo sacharín, druhé pak přírodní cukr, glukosu. Po uplynutí jedenácti týdnů se ukázalo, že myši, které dostávaly přírodní cukr, byly v naprostém pořádku, zatímco druhá skupina měla abnormálně vysokou hladinu cukru v krvi, což je vlastně známka cukrovky, na níž mohou navazovat další choroby. Podle odborníků to znamenalo, že myši, které dostávaly umělá sladidla, začaly vykazovat sníženou schopnost odstraňovat cukr z krve, vykazovaly jeho nesnášenlivost.

Když se hledala příčina tohoto stavu, vědci usoudili, že by mohly nějakou roli hrát právě bakterie ve střevech. Umělá sladidla, podle těchto názorů, podporovala právě ty bakteriální kmeny, které jsou výkonnější ve zpracování potravy, získávají z ní více energie, a tento nadbytek ukládají v těle jako tukovou tkáň. Aby se o této hypotéze přesvědčili, přestali izraelští vědci první skupině myší podávat umělá sladidla, a začali je léčit širokospektrými antibiotiky, která vyhubila významnou část bakterií ve střevech. Když se pak tyto myši vrátily na normální stravu, nesnášenlivost cukru zmizela, byly opět zcela zdravé. Takže stav, který byl uměle navozen sladidly, se dal zvrátit.

Obezita způsobená bakteriemi ve střevech

Po tomto sdělení následovala řada výzkumů v laboratořích po celém světě, přičemž se ukazuje, že podle všeho používání umělých sladidel může vést k tomu, že tělo obtížněji snižuje hladinu krevního cukru, a následkem je nejprve obezita, a pak její typický průvodce cukrovka, případně její komplikace jako kardiovaskulární choroby, či zhoršená funkce jater. Výsledky těchto výzkumů vesměs ukazují, že klíčovou roli hrají opravdu bakterie ve střevech. Jak se zdá, některé jejich druhy se doslova přeorientují na umělá sladidla, množí se a potlačují jiné bakteriální kmeny, které nějak souvisejí s metabolismem přírodního cukru. A také s produkcí leptinu, hormonu, který reguluje naši chuť k jídlu. Porucha tvorby této látky vede k tomu, že se dotyčný ztrácí pocit nasycení, který se nám běžně po jídle dostavuje, a nemáme touhu přijímat další potravu. Porucha tvorby leptinu je typická právě u obezních osob. Je to mnohdy skutečně začarovaný kruh, protože s rostoucí tloušťkou se ještě více snižuje tvorba leptinu a taková osoba se v posledku přejídá. Takže, shrnuto, jak soudí někteří vědci, bakterie v našich střevech nejen regulují trávení různých látek, ale významně se podílejí na tvorbě leptinu.

Jedním z těch, kteří provádějí tyto studie, je dr. Jeffrey Gordon (Washington University, St. Louis), jenž rovněž soudí, že vztah umělé sladidlo - bakterie - obezita, není pouhá náhoda. Navázal přitom na předchozí práce svého týmu, který se zabýval mikroorganismy kmenů Bacterioides a Firmicutes tvořících významný podíl bakterií zažívacího traktu. Již před několika lety prokázal, že obezní myši, neschopné produkovat leptin, měly o padesát procent méně kmene Bacterioides a naopak o stejné množství více kmene Firmicutes. Když pak vědci přenesli bakterie kmene Firmicutes z obezních myší do normálních, ty začaly tloustnout. To byla známka, že střevní flora hraje významnou roli ve vzniku obezity. Ovšem, jak patrno, v těchto pokusech nebyla umělá sladidla.

Byla tu tedy pořád otázka, zda to jsou skutečně umělá sladidla, která porušují bakteriální rovnováhu, a to se pak projevuje růstem hmotnosti. Na to se pokusili odpovědět právě izraelští vědci, kteří se v další fázi zaměřili na lidi, a zpracovali data o 380 osobách, mužích a ženách. Zjistili, že ti z nich, kteří používali umělá sladidla, měli v průměru vyšší hmotnost, a hlavně, objevovala se u nich snížená snášenlivost přírodního cukru. Ozvaly se však pochybovačné hlasy – právě ti, kdo měli nadváhu, sice používali umělá sladidla, ovšem původní příčinou jejich obezity mohlo být něco úplně jiného. Na tom vidíme, jak obtížné je zkoumat lidi.

Proto byl proveden pokus se sedmi normálními zdravými dobrovolníky, kteří nebyli obezní. Dostávali pět dní povolenou dávku sacharínu, načež se ukázalo, že čtyři z nich měli i po tak krátké době sníženou snášenlivost glukosy, a také, což bylo podstatné, se prokázala změna ve složení bakterií v jejich střevech, což navázalo na výsledky amerických vědců. K tomu dodává dr. Ilseung Cho (New York University), že je dnes jasné, že „cokoli, co je vaší normální stravou, může mít velký dopad na bakteriální populaci ve vašich střevech, dopad, který se sotva dá podceňovat. Víme, že nepozorujeme prospěšný pokles váhy, jaký by se dal očekávat od umělých sladidel, a že posun v rovnováze střevních bakterií může opravdu být příčinou, zvlášť posunu, který ve výsledku vede ke změnám hormonální rovnováhy.“

Poslední hodnocení spojení umělých sladidel, cukrovky a obezity

Mohli bychom pokračovat, ale toto snad postačí. Jaké závěry se za současného stavu dají činit? Především opatrné, protože již předchozí pokus byl výmluvný – čtyři ze sedmi. Asi se nedá úplně zobecňovat. To je problém zkoumání lidí. Nejsme myši, míněno laboratorní. Myši v úvodním pokusu, byly jednoho druhu, geneticky stejné, což samozřejmě neplatí o lidech. Je proto těžké činit úplně obecné závěry o lidech, protože každý z nás má jinou genetickou výbavu. Nemluvě o tom, že naše tělo je přece jen složitější, než myší, i když v základních procesech se zas tolik nelišíme. Současný závěr je takový, že umělá sladidla mohou být risikem, ale záleží na tom, v jakém množství se podávají, jak dlouho, a navíc, jak dalece na ně bude tělo reagovat. U každého z nás to může být jiné. To potvrzuje dr. David Reiman (Stanford University): „Mikrobiom je složka propletená v komplexní skládance. Někdy je genetika tak silná, že vyřadí a potlačí tuto mikrobiální složku.“ Tím by také dal vysvětlit výsledek se sedmi dobrovolníky a sacharínem.

Rozhodně však můžeme nejspíš uzavřít, že pokud chceme hubnout, je k tomu lépe zvolit vhodné stravování, a nepokoušet se nahrazovat chuť cukru, která nám přece jen může chybět, umělými sladidly. Spíš si dopřát přírodní cukr, ale v malém množství. Zapomeňme na cukrárnu, a na koláče a buchty našich babiček.

V.K. 23.4.2015
Reklama