Teorie duté země díl II.

Je naše země dutá? Teorie duté země jinak též dutozemě představuje alternativní vědecký pohled na strukturu naší země a někdy i ostatních planet a slunce.

Tyto teorie, nebo dnes spíše víra se promítaly do dalších mýtů či literárních děl. Podzemí vždy lidi fascinovalo a děsilo zároveň a tak vznikaly mýty jako například podzemní říše Agartha s hlavním městem Šambhala. Bájné společenství, které by podle některých spisovatelů sci-fi a esoteriků mělo být ukryto uvnitř Země. Pod různými jmény a v různých podobách se myšlenka podzemního světa a společenství v něm objevuje hlavně v Asii, nejvíce Čína a Indie. Tato teorie prý zaujala i Adolfa Hitlera, ale není to zcela potvrzené.

Článek navazuje na předchozí 1.část Historie duté země >>>

Jules Verne a Cesta do středu země

Symmesovy názory tehdejší vědecký pohled na věc nezměnily, ale mohly se projevit někde jinde. Dnes se soudí, že Jules Verne pravděpodobně nebyl inspirován Symmesovým spisem, když psal román „Cesta do středu země“. Ovšem roku 1913 vyšla kniha „Cesta do nitra Země“, kterou napsal Marshall B. Gardner, Američan z města Aurora (Illinois). Ten opustil myšlenku většího počtu soustředných sfér. Naše planeta má prý jen jednu vrstvu o tloušťce 800 mil, a uvnitř této duté koule je Slunce o průměru 600 mil, které vnitřek neustále osvětluje. Na pólech pak měly být otvory o průměru 1400 mil. Podobně měly podle této představy vypadat i ostatní planety, takže pověstné ledové čepice Marsu měly být vlastně otvory stejné jako ty na zemských pólech. Páně Gardnerova zeměkoule byla obydlena uvnitř – mamuti nalézaní na Sibiři měli ve skutečnosti vylézt polárními otvory z jejího nitra, ale z blíže nevysvětlené příčiny nepřežili, na rozdíl od Eskymáků, kteří měli na zemský povrch vystoupit stejnou cestou.

Gardner neočekával sympatizující přijetí od vědecké komunity vzhledem ke „konservativismu vědců, kteří se nestarají o revisi svých teorií – zvlášť pokud jsou tyto revise nezbytné v důsledku objevů … učiněných nezávisle na velkých universitách.“ Následují stížnosti na to, že vědci vytvářejí komunitu, která není ochotna naslouchat někomu, kdo působí mimo ni. Současně se však Gardner distancoval od Symmese, jenž podle jeho názoru nestavěl svou teorii na spolehlivých faktech. On sám, dnes odborníci soudí, že nebyl psychicky úplně v pořádku, se přirovnával ke Galileovi, který byl také pronásledován a odsuzován. Několik let po vydání Gardnerovy knihy přeletěl Richard E. Byrd nad severním pólem, aniž by zaznamenal jakoukoli známku nějakého otvoru. Gardner pak až do své smrti roku 1937 ukončil přednáškovou činnost, přestal i psát, ale umíral přesvědčen o tom, že jeho teorie si zasluhuje uznání.

Dutá zeměkoule, dutý vesmír, dvoustranné slunce

Je zvláštní, že představa duté Země byla tak přitažlivá. Další Američan, farmářský syn Cyrus Reed Teed, narozený roku 1839, byl hluboce zbožný baptista, a také on se nevyhnul válce, tentokrát občanské. Po jejím skončení studoval medicínu, a lékařskou praxi otevřel ve městě Utica (New York). Tam se roku 1869 začala rodit jeho teorie, za jejíž uznání bojoval marně následujících třicet osm let, ovšem s takovým úsilím, že nakonec ordinaci zavřel. Zato získal několik tisíc přívrženců své myšlenky, že Země je dutá koule a lidé žijí na jejím vnitřním povrchu. Tuto myšlenku později rozpracoval a rozšířil na celý vesmír. Ten je prý jako vejce, na jehož vnitřním povrchu žijí lidé. Uprostřed obrovské dutiny je Slunce, Měsíc, planety, tedy vše, co známe z hvězdné oblohy. Slupka vesmírného vejce měla být 100 mil silná složená ze sedmnácti vrstev. Vně nemělo být vůbec nic. Podle Teedových představ bylo Slunce napůl světlé, napůl tmavé, takže při otáčení kolem své osy vytvářelo den a noc. Měsíc byl vlastně odrazem Země na tmavé sluneční straně.

Na takovou myšlenku lze sotva přijít pouhým přemýšlením, a skutečně – bylo to údajně osvícení. Potvrzuje to titul drobného dílka „Osvícení Koreshovo: Podivuhodné poznání velkého alchymisty z Uticy, N. Y.“ Autor nebyl alchymista, což není podstatné, hlavně nutno konstatovat, že Koresh je anglicky zapsaný hebrejský ekvivalent jména Cyrus, tedy autorem byl skutečně pan Teed. Když prý jednou seděl ve své laboratoři, měl vidění. Promlouvala k němu krásná žena a ve své přednášce o pravé kosmogonii mu určila roli spasitele. Je to skoro neuvěřitelné, ale v roce 1894 stál Teed v čele čtyřtisícové společnosti Koreshan Unity, kterou založil, a vydával časopis Plamenný meč. Jen v Kalifornii se mu podařilo vybrat od příznivců šedesát tisíc dolarů. Současně získal pozemky na Floridě, na nichž založil město Nový Jeruzalém, dnes Estero. Nesplnila se však jeho předpověď, že se stane hlavním městem světa s osmi miliony obyvatel. Přijelo jich jen dvě stě. I tyto nepočetné příznivce však Teed roku 1908 zklamal. Prohlašoval totiž, že po smrti vystoupí na nebesa a vezme s sebou své věrné. Ti od 22. prosince onoho roku bděli u jeho mrtvého těla, až je po Vánocích neklamné známky rozkladu přinutily velkého mesiáše pohřbít. Časopis Plamenný meč přestal vycházet po požáru tiskárny, beztak již živořící, roku 1949. S těmito skutečnými plameny vzala za své i další představa života v duté Zemi.

V.K.+V. 30.4.2015
Reklama