Velmoc severu - Novgorod na březové kůře

„Bratře, řekni mi před svědky, ΄Proč jsi byl tak zlý na mou sestru a její dceru? Proč jsi je nazval kurvami?΄…“ My rovněž souhlasíme, že je to přinejmenším ošklivé, a čekáme nějaké vysvětlení. V dopise, jenž jakási Anna napsala před osmi stoletími svému bratru Klimjatovi, se dočteme všechno. Šlo totiž o to, že nějaký Kostjantin svěřil Anně svoje peníze, načež ji za čas obvinil, že je bez jeho svolení půjčovala a nechávala si úroky. V této souvislosti ji právě nazval uvedenými zdaleka ne vybranými výrazy. Manžel Anny, poté co se o celé věci dozvěděl, nezůstal u nadávek, ale hrozil ženě přímo zabitím. A proto Anna prosila v dopise svého bratra: „Jestliže najdeš nějakého svědka obvinění proti mně, pak nejsem tvou sestrou ani ženou svého muže. Můžeš mě sám zabít, ale ani já ani moje dcera nejsme ničím vinny.“

Vzestup a pád Novgorodu

Dopis, který jsme si mohli po dlouhých staletích přečíst i my, je jedním z řady písemných dokladů osvětlujících minulost severu Ruska. Můžeme ho dokonce místopisně určit – je to jeden z nálezů z Novgorodu. Toto město spíše než přítomností je zajímavé dávnými věky, kdy vládlo rozsáhlým oblastem na severu Ruska, takže ve skutečnosti patřilo k největším státům Evropy. Město Novgorod bylo založeno začátkem devátého století, což z něj činí jedno z nejstarších ruských měst. Ovšem, jak už název značící „nové město“ napovídá, patrně mu předcházelo nějaké starší sídlo. Donedávna se soudilo, že Novgorod vznikl jako předsunutá pozice Slovanů postupujících z jihu od Dněpru. Archeologické nálezy příchod Slovanů nepopírají, ale zdá se, že tito nově příchozí pocházeli z oblasti dnešních Čech a Polska. Zatím však není úplně jasné, proč k tomuto pohybu obyvatel došlo. Podstatné je, že koncem 9. století Novgorod splynul s Kyjevskou Rusí na následujících tři sta let. Odlišné míry a váhy požívané v té době v Kyjevě a v Novgorodu jsou jedním z argumentů svědčících o původně nezávislém vývoji obou měst.

Novgorod se tedy stal částí Kyjevské Rusi, leč už v 11. století se začal tomuto spojení vzpírat. Dělo se tak díky růstu jeho síly, což se projevilo i v tehdy poněkud méně obvyklé formě vlády. Shromáždění všech svobodných občanů zvané „veče“ bylo nejvyšším orgánem vlády. Na veče bývali voleni tři hlavní představitelé státu, totiž arcibiskup, s nadsázkou srovnatelný s prezidentem, dále kníže, ve skutečnosti jen vojenský velitel, a konečně „posadnik“. Ten bývá přibližně přirovnáván k ministerskému předsedovi. Pokud se někdo z této trojice občanům znelíbil porušením starých tradic a svobod, byl bez milosti vyhnán. Začalo to vlastně u samého zrodu státu. V kronikách se dočteme, že „mužové novgorodští ukázali knížeti Vsevolodovi na cestu. Nechceme tě více, jdi, kam se ti zachce.“ Sluší se dodat, že se zmíněný kníže stal turistou nedobrovolně po povstání v Novgorodu. Tak město získalo roku 1136 nezávislost na Kyjevu a vznikl pozoruhodný státní útvar, který někdy bývá označován za jakousi pravoslavnou republiku přirovnávanou ke starověkým řeckým městským státům.

Byl to vzkvétající celek, který měl bohaté obchodní a kulturní styky se západní Evropou;  spojení vedlo řekou Volchov přes Ladožské jezero a Něvu dále do Baltu, takže jako partneři se nabízela, mimo jiné, bohatá hansovní města. Ostatně Novgorod se stal přidruženým členem Hansy.  V dobách největší slávy se panství Novgorodu prostírala až daleko za Ural a hluboko na jih a ve městě bylo zboží z Anglie stejně jako z Íránu. Konec tomuto mimořádnému státnímu útvaru, jenž vděčil za své přežití také tomu, že mu vyhnula mongolská invaze, učinil roku 1478 moskevský kníže Ivan III. (1440–1505). Oblast dobyl, nechal vyvraždit nebo vysídlit novgorodskou elitu, na její místo usadil svoje věrné, a přikázal přerušit styky s Hansou a s dalšími západními partnery. Nastoupila izolace Ruska.

Zprávy z minulosti

Potud stručně o historii, jak ji zaznamenaly kroniky. Tato díla nám však jen zřídkakdy přibližují život obyčejných lidí, o němž nás informují především archeologické nálezy. Právě Novgorod zaujímá v tomto ohledu výjimečné postavení – vykopávky prováděné od první poloviny minulého století vynesly na světlo také přes 700 rukopisů psaných na březové kůře, zdejším běžném psacím materiálu. Odborníci se shodují v tom, že jde o jeden z nejvýznamnějších nálezů dvacátého století, neboť tyto záznamy vlastně daly promluvit někdejším obyvatelům města o jejich běžných starostech, povinnostech i radostech: „Od Nikity Uljanice. Provdej se za mne. Já chci tebe a ty mne. Za svědka půjde Ignato.“ To byly radosti, po nichž nastával všední den: „Od Borise Nastasje. Jakmile dostaneš můj dopis, pošli mi muže s koněm, protože tu mám hodně práce. A ještě pošli košili. Zapomněl jsem ji.“ A život pokračoval až do posledních kapitol: „Pozdravy od Nastasji mým bratřím. Můj Boris už není mezi živými. Bůh chraň mne i moje děti.“

Kousky březové kůry zpracované speciální technikou, aby se na ně dalo psát, opět ožívají. Jednou je zaplňují dopisy a vzkazy, jindy na nich dětská ruka zanechala cvičení v gramatice, které ještě ozdobila kresbou učitele. Mnoho záznamů je obchodních, jak to odpovídalo významu města. Nesmělo se zapomínat ani na duši: „Pozdravy od kněze Grechinovi. Namaluj mi dva serafy se šesti křídly na dvě ikony pro vršek ikonostasu. Líbám tě. Bůh ti zaplať.“ Tentokrát se však nedozvídáme, zda kromě Boha zaplatil i zákazník, nicméně mnoho dopisů se jménem Oliseje-Grechina nalezených na místě jednoho z někdejších domů patrně dokazuje, že zde žil slavný malíř ikon tohoto jména působící někdy koncem 12. Století. Odborníci se jen dohadují, že Olisej-Grechin vedl mistry, kteří vytvořili nejslavnější ruské středověké fresky v chrámu Spase na Něredici v Novgorodu. Dopisy na březové kůře, které psal Grechin, tento dohad potvrzují – jsou tam stejné gramatické chyby jako na textech doprovázejících fresky.

Výzkum Novogorodu je vlastně pořád v začátcích, když ho v minulém století drasticky přerušila druhé světová válka, a v době po ní také stagnoval. Podle střízlivých předpokladů leží dodnes v zemi ještě desítky tisíc záznamů na březové kůře. Naštěstí v zemi, která je poměrně dobře konzervuje.

V.K. 19.6.2015
Reklama