Příjemné léčení

Příjemné jsou masáže, lázeňské kůry, aromaterapie a mnohé další. My se však budeme zabývat něčím úplně jiným, co možná někoho překvapí. Tak čtěte dál.

Dech se zrychluje, srdce bije jako zvon, vzduch, který vydechujeme, vychází z úst rychlostí okolo sto kilometrů za hodinu, zvětšují se nosní dírky, hlasivky se chvějí, bránice poskakuje, cévy se rozpínají a prokrvují kůži, svaly na nohou ochabují a svalstvo močového měchýře hrozí stávkou. Vypadá podobně popis toho, co se odehrává v organizmu během maratonského běhu? To nejspíš také, ale přesně tohle prožívá rovněž tělo každého z nás, i když se právě líně povalujeme na kanapi. Stačí se jen pořádně rozchechtat.

Smích má mnoho podob. Od prostého pousmání, přes zubení se a hihňání, až k náhlým explozím nebo nezvladatelným záchvatům chechtání. Můžeme si dělat z něčeho legraci, či někoho přátelsky pošťuchovat. Někdy má smích také svou zlou tvář. Pohrdavou, jízlivou nebo až sprostou a urážlivou. Ale to sem nepatří, nám jde o ten šťastný a zdravý smích. „Pokaždé, když se smějeme, prodlužujeme si život o několik dní“, to byl názor italského spisovatele Curzia Malaparta. A měl pravdu, je to nejlepší lék pro tělo i pro ducha.

Vědci se veselostí zabývají již dlouho. Speciální věda se jmenuje gelotologie a znamená „nauka o smíchu“. Zjistili například to, že muži se smějí s minimálně 280 kmity za vteřinu a ženy dokonce s 500. Opravdový smích je reflex, jenž začíná v části mozku, která je výrazně starší, než centrum řeči. Mnoho gelotologů se domnívá, že smích byl dříve formou komunikace. Při smíchu produkuje podvěsek mozkový zvýšené dávky endorfinu, hormonu, který můžeme označit za přírodní opiát, jehož vlivem dochází k uvolnění a pocitům radosti a štěstí. Povzbuzuje se trávení a látková výměna, podpořeno je odbourávání cholesterolu, plíce jsou zásobeny tři- až čtyřikrát větším množstvím kyslíku, posiluje se srdce a imunitní systém, méně pociťujeme bolest. Stresové hormony adrenalin a kortizon při smíchu ubývají. Dvacet vteřin smíchu má podobné účinky jako tři minuty veslování a jedna minuta je stejně osvěžující, jako čtyřicet pět minut uvolňujícího strečinkového cvičení. U netrénovaných jedinců intenzivní smích po určité době až bolí, ale po pěti až osmi minutách se dostaví uvolnění.

Smějeme se dost?

Štěstí je samozřejmě obtížně definovatelný pojem, ale výzkumy prokazují to, že když se zeptáte lidí kdekoli na světě, zda jsou šťastni, spíše odpovídají, že ano; mnohem méně jich ovšem uvede, že se hodně smějí. „Nesmějeme se, protože jsme šťastní, jsme šťastní, protože se smějeme“ usoudil indický lékař Madan Kataria a na základě mnohých vědeckých studií o pozitivním dopadu smíchu na tělesnou kondici i duševní pohodu přemýšlel o tom, jak tento blahodárný lék ordinovat cíleně. Přišel s myšlenkou „kurzů smíchu“, kdy se lidé smějí na povel, a vypracoval jógu smíchu. Smích sice považujeme za spontánní reakci, ale Kataria si ověřil, že pomocí vhodných cviků a her se lidé ve skupině po chvíli snahy přepnou do přirozeného pocitu a smějí se na celé kolo. K tomu, aby se člověk zasmál, není nezbytný humor, a je zcela jedno, proč se směje, důležité je, že tak činí.

Dávní cestovatelé popisují polární etnika jako spokojené lidi, kteří se smějí i při ztrátě úlovku či na pohřbech. Přitom bychom obtížně hledali drsnější podmínky k životu. Během zimy občas zahynula až jedna třetina jejich komunity. Možná znají dobře vztah smích-štěstí-zdraví. Snad proto dodnes dodržují pradávnou tradici „smíchových her“ provozovaných během dlouhé a temné zimy. Dvě skupiny sedí proti sobě a smějí se na sebe, dokud poletuje ptačí pírko vyhozené do vzduchu. Jakmile pero dopadne na zem, všichni zmlknou a protivníci si hledí do očí, dokud někomu z nich neselžou nervy, nevybuchne a nestrhne s sebou i ostatní.

Pravidelná „léčba humorem“ přispívá ke zlepšení psychického a tím i zdravotního stavu pacientů a to včetně těžce nemocných. Proto se v roce 1986 zrodila v USA myšlenka zdravotních klaunů. V současnosti jsou profesionální zdravotní klauni považováni za důležitou součást léčebného procesu v celé Evropě, včetně České republiky. U nás občanské sdružení Zdravotní klaun působí od roku 2001. Rozdávají radost i chuť k uzdravení pacientům všech věkových skupin. Od těch nejmenších až po seniory. K dětem přicházejí v bílých pláštích s fonendoskopem na krku a červenou bambulí na nose, jako veselí a legrační lékaři. Do LDN či domova důchodců naopak v pestrém rozverném oblečení s barevnými mašličkami a ve výrazných košilích. Musí mít informace o zdravotním stavu i to, jak na tom který pacient je. Vědí, kdo je nový, co má rád, jak reaguje, i to, kdy má právě narozeniny. Přicházejí pravidelně, většinou každý týden ve stejnou hodinu.

Klauny odborně školí psychologové. Na workshopech se například učí sami na sobě jaké to je žít s omezením. Používají třeba brýle s malým průzorem, závaží na krk, či mají svázané ruce nebo nohy. Psycholog, pan doktor Vaško, působící v LDN Motol, si přes počáteční nedůvěru klauny velice oblíbil. Zjistil totiž, že dokázali navázat kontakt dokonce i s těmi lidmi, kde to pro něj bylo velice obtížné. Na závěr si, prosím, odpovězte na jednoduchou otázku: „Už jste se dnes alespoň jednou zasmáli?“

I.K. 17.4.2015
Reklama