Důvěřujete svému kyvadélku?

Jestliže jste na výše položenou otázku odpověděli „ano“, možná vaši důvěru poněkud zpochybním, ale ne úplně, klidně čtěte dál. Jeden známý „proutkař“ se kdysi rozhodl otestovat spolehlivost této metody. Přizval několik kolegům, aby s ním vyzkoušeli přítomnost geopatogenních zón v určité místnosti. Strávil v ní přibližně dvacet minut tím, že seděl na židli a četl si noviny. Nato vyšel ven, uznale pokýval hlavou, a řekl „to je ale síla!“ Ostatní se v místnosti postupně vystřídali a shodně potvrdili stejný výsledek. Co k tomu dodat? Zkuste se svého kyvadélka zeptat například to, zda je pro vás vhodná čokoládička? Pokud řekne „ano“, váhala bych.

Úsměvnou historku vyprávěla jedna léčitelka. Objevila totiž v kterémsi krámku rozkošné křišťálové kyvadélko. Zkusila se svého vlastního zeptat, jestli si je má koupit a ono vehementně protestovalo, že „né!“ Tyto vyprávěnky nic nepotvrzují, jen nás mírně znejišťují. Tak si zkusme problém objasnit jinak. Náš přítel před časem využil služby proutkaře, potom sám zkusil vzít do rukou virguli, chodit s ní po místnosti, ale k žádnému závěru nedospěl. Pak dostal nápad, zavolal svou tehdy čtyřletou dcerušku a tomuto nevinnému dítěti virguli podal, ukázal, jak ji má držet, a vyzval ji, ať se jen tak volně prochází. Když přišla ke zmíněnému místu, proutek jí sám od sebe vyletěl obloukem z ručiček. Holčička se rozesmála, protože si myslela, že to byla nějaká legrace. Pro nás to zase až tak veliká legrace není a měli bychom k podobným jevům přistupovat vážně a s nemalou dávkou pokory.

I.K. 17.4.2015
Reklama