Komety – zlověstná znamení

„Anno 1531, 1532 a 1533 komety byly spatřeny a toho času Satan vyseděl kacíře.“ Tak se píše v kronice, jen postrádáme podrobnosti, jak to s těmi kacíři bylo. Můžeme si představit ledacos, ale obvyklejší produkt vysedění je ptáče z vejce. Že by se kacíři také líhli? Na druhé straně nutno přiznat, že se Satanovi přičítaly nejrůznější schopnosti

Pokud by objevení se komet mělo nějak souviset s kacíři, ať vylíhlými, nebo přicházejícími na svět jinak, pak 15. a především pak 16. století by bylo vskutku líhní heretiků. Komety se objevovaly jedna za druhou. Zde je výčet těchto objektů viditelných pouhým okem: po jedné roku 1402, 1403, 1449, 1456, dvě roku 1457, a po jedné 1472, 1500, 1506, 1531, dvě roku 1532, a pak už po jedné v letech 1533, 1538, 1539, 1556, 1558, 1569, 1577, 1580 a 1582.

Historie vedená kometami

I znamenitý astronom Johannes Kepler (1571 – 1630) věřil v bezprostřední vliv komet na pozemské dění, a napsal: “Anno 1558 jest Karel V. záhy na kometu zemřel, v Anglii bylo jest skrze smrt královny Marie náboženství změněno… anno 1578 skrze kometu z roku 1577 se velká porážka Portugalců a křesťanů v Africe odehrála… tak účinek komety se projeví během roku”. Není divu, že se začaly objevovat seznamy všech komet známých do té doby. Jedna z prvních knih tohoto druhu, “Cometographia”, vyšla v Paříži roku 1544.

Víra v komety coby nebeská znamení byla silná. Jeden z významných vědeckých duchů evropské renesance, Theophrastus von Hohenheim známý jako Paracelsus (1493 – 1541), věřil, že nám komety posílají andělé jako předzvěst smrti. Tato znamení se opravdu objevila při smrti Atilly (zemř. 453) krále Hunů, proroka Muhammada (zemř. 632), anglického krále Richarda Lví Srdce (1157 – 99), papežů Inocence IV. (asi 1195 – 1254) a Urbana IV. (zemř. 1264), ale nepsalo se o tom, kolik slavných opustilo svět bez kometárního doprovodu. To si neuvědomoval portugalský král, který se při spatření komety domníval, že předzvěst konce patří jemu a hrozil vlasatici pistolí. Francouzského krále Ludvíka XIV. (1638 – 1715) přiměla kometa svolat astronomy, filosofy a duchovní, aby mu sdělili, zda podivný úkaz nebude mít vliv na jeho zdraví. Pravda, i v té době už se našli tací, kteří se přehnaným obavám smáli, ale do mezí je uvedl králův bratr: “Vám se to, pánové, snadno žertuje, vy nejste princové.”

Když Turci dobyli roku 1453 tehdy byzantský Konstatinopol, křesťanský svět se nevzdával a volal po jeho zpětném získání. Katolická církev se zabývala myšlenkou na novou křížovou výpravu proti nevěřícím, když tu se roku 1456 objevilo znamení – kometa. Nikdo nepochyboval o tom, že to znamení je, šlo jen o to, jak ho vyložit. Papež prohlásil, že podoba kříže, kterou prý kometa má, je předzvěstí vítězství křesťanů. Turci studovali kometu neméně pozorně, a podle jejich názoru měla tvar jataganu, což prý věštilo vítězství jejich zbraní. Nutno přiznat, že podoba komety s jataganem, zakřiveným orientálním mečem, je rozhodně větší, než s křížem. Zřejmě to nahlédl i papež, kometu proklel, a přikázal zvonit každé poledne a v modlitbách proklínat Turky i kometu. Turky sice roku 1456 porazil u Bělehradu uherský panovník János Hunyady (1407/9 – 1456), ale tento dílčí úspěch nedokázal zastavit jejich expanzi.

Hledání podobnosti ohonu komety s nějakými předměty je ve skutečnosti starého data. Proslulý římský encyklopedista Plinius Starší (23 nebo 24 – 79 n. l.) vyjmenoval ve svém monumentálním díle Naturalis Historia různé druhy komet, právě podle tohoto kriteria. Takže „druh zvaný Cerastias má podobu rohu“, což by mohl být právě turecký jatagan. Dále však „ Lampadius je jako planoucí pochodeň, Hippias se podobá koňské hřívě.“ Jiná varianta měnila podobu hřívy do tvaru kopí, ale kříž v tomto výčtu nenalézáme.

Zřejmě ještě starší starověká pozorování zaznamenali Číňané, v jejichž kronikách lze nalézt zmínku o kometě vztahující se k roku 467 př. n. l., ale tento záznam bývá přijímán s otazníkem. Ne tak zpráva o kometě z roku 240 př. n. l., což byla, jak se ukazuje, kometa Halleyova, objevení při dalších průletech Číňané rovněž uvedli. Právě tato kometa vedla roku 1456 ke sporu o interpretaci mezi Svatým Stolcem a Turky.

Samozřejmě, že se učenci snažili rovněž už dávno vysvětlit, co vlastně komety jsou. Zabýval se tím i vrcholný myslitel řecké přírodní filosofie Aristotelés ze Stageiry (384 – 322 př. n. l.) a jeho úvahy vycházely z pěti tehdy známých planet, staří Řekové je nazývali planetai, poutníci, a šlo o Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn. Aristoteles pravil, že se tato nebeská tělesa objevují někdy jednotlivě, jindy všechna najednou, ale hlavně, občas se současně s nimi objevují i komety. To by ještě nic neznamenalo, pořád to mohly být nějaké zvláštní planety, ovšem řeckého učence zarazily dvě skutečnosti – jednak se komety, na rozdíl od planet, objevovaly na nebi mimo zvířetník, a především, planety nemají ohon tak typický pro komety. Nakonec uzavřel: “Můžeme říci, že kometa vzniká, když horní pohyb [míněn je pohyb vysoko v nebesích] pospojuje tento druh ohnivého principu, a to ne tak mocnou silou, aby hmota rychle shořela…”. Nebudeme dál citovat komplikovaný text, a řekneme prostě, že podle Aristotela byly komety ohně ve vzduchu vznikající z výparů vystupujících ze zemského povrchu. Podstatný je jeho závěr, jímž prokládal bezděčně cestu katastrofickému výkladu komet, protože pokud jsou opravdu hořícími parami pocházejícími ze země, pak “jestliže je mnoho komet… léta jsou samozřejmě suchá a větrná.” Aristotelés pro to měl příklad: “V době velké komety [371 př. n. l.] byla zima suchá a převažoval severní vítr.”  Navíc došlo onoho roku k zemětřesení a k velké přílivové vlně, snad tsunami, kterou tento filosof přičítal právě silnému větru. Aristotelés, jenž byl po dlouhé věky neotřesitelnou autoritou vědy, tak položil skoro na dvě tisíciletí základy obavám z komet.

Astronomický zlom, Brahe, Newton a Halley

Velký počet komet v 16. století poskytl také možnost vědcům. Roku 1577 se jedna objevila a jejímu pozorování se věnovala řada učenců. Na své observatoři tak činil proslulý dánský astronom Tycho Brahe (1546–1601), v Praze pak jeden z nejvýznamnějších českých učenců Tadeáš Hájek z Hájku (1525–1600), v německém Kasselu lanckrabě hesensko-kasselský, a data se scházela postupně u Braha. Ten se pokusil vypočítat, jak daleko je kometa od Země, a vyšlo mu, že asi čtyřikrát dál, než Měsíc. Ten měl být od Země necelých 50 000 německých mil, což je přibližně 362 000 kilometrů, takže kometa by podle toho byla asi 1,4 milionu kilometrů od naší planety. Průměr jejího jádra měl být podle Braha asi 3400 km. Záslužné bylo, že tento vědec situoval kometu daleko od Země a navíc konstatoval, že je velká. Dál však Brahe napsal, že komety jsou nové a nadpřirozené Boží výtvory, a protože nerozumíme ani božským přirozeným výtvorům, o to méně můžeme porozumět nadpřirozeným. Pravda je lidem skryta a tím i případné poselství, které komety nesou.

V posledku nastoupil na scénu anglický námořní kapitán, vojenský inženýr a astronom Edmund Halley (1656 – 1742), přítel neméně slavného Isaaca Newtona (1642 – 1727), s nímž spolupracoval právě na problematice komet. John Conduitt, manžela Newtonovy neteře, sepsal první životopis slavného učence, kde napsal: “Jednou Halley uvedl jako příčinu své návštěvy dotaz Newtonovi, jaká by byla křivka opisovaná planetami za předpokladu, že gravitace klesá se čtvercem vzdálenosti. Newton ihned odpověděl, elipsa. Zaražen radostně i překvapeně, se ho Halley zeptal, jak to věděl? Proč, odpověděl [Newton], vypočítal jsem to…” Roku 1687, především na Halleyův nátlak a výhradně na jeho náklady vydal pak Newton své mistrovské dílo Philosophiae naturalis principia mathematica shrnující jeho objevy týkající se mechaniky, kapalin a gravitace, dílo, které, učinilo z Newtona největšího vědeckého myslitele té doby.

Při zkoumání starých pozorování Halley postřehl, že komety v letech 1531, 1606 a 1682, měly velmi podobné parametry dráhy. Usoudil tudíž, že to nebyly tři různé komety, ale jedna, která se vrací k Zemi po 75 letech. Svůj jedinečný objev završil konstatováním: “S jistotou se rozhoduji předpovědět její návrat na rok 1758. Jestliže se vrátí, pak nebude důvod pochybovat o tom, že se i další komety musejí vracet k Slunci.” Triumf Newtonovy fysiky a Halleyovy astronomie posléze zpřesnili francouzští vědci, kteří měli lepší údaje o vlivu planet na pohyb komet. Podle jejich výpočtů měla kometa projít bodem, kdy bude nejblíže Slunci, 13. dubna 1759. Halley se svého triumfu už nedočkal.

V.K. 2.11. 2015
Reklama