Homocystein a cholesterol

Slovo homocystein mnoha lidem neříká vůbec nic. Někteří mají jen matné tušení o jeho významu, a pouze určitý okruh „zasvěcenců“ ví přesně, o co jde. Na rozdíl třeba od slova cholesterol.

Následující článek, část 2. Cholesterol a koenzym Q10 >>>

Proč jsem jako protějšek k homocysteinu zvolila právě cholesterol? Nejenom proto, že to je příklad slova, jehož obsah každý zná, nebo přesněji řečeno domnívá se, že tomu tak je. Kdo by nevěděl, že cholesterol je cosi jako zabiják a lidé se podle své povahy k němu staví buď jako opatrní úzkostlivci, kteří by z vajíčka pozřeli nanejvýše bílek, nebo jako siláčtí frajeři, kteří jsou velkoryse nad věcí a nikdy by se svého bůčku nevzdali, protože „na něco přece umřít musíme!“

Ono je to i s tím cholesterolem maličko jinak, ale o tom někdy příště; nyní se zabýváme homocysteinem a cholesterol jsme zmínili jenom proto, že je mezi nimi určitá souvislost. Jejich společným jmenovatelem je ateroskleróza a následná kardiovaskulární onemocnění – nemoci srdce a cév – která od poloviny minulého století začala lidsky i ekonomicky sužovat vyspělé země Evropy i Ameriky. USA byly první postiženou zemí, proto zde začal masivní výzkum s cílem najít příčinu i řešení tohoto znepokojivého jevu. Nabízely se dvě možnosti vycházející ze dvou starších zcela protichůdných teorií. Byly to poznatky Ignatovského, který na počátku minulého století prováděl v Petrohradu pokusy o vyvolání aterosklerózy u laboratorních zvířat pomocí proteinové diety. Vycházel ze skutečnosti, že ateroskleróza postihuje častěji bohaté, kteří konzumují více masa, než chudina. Jeho práce správnost tohoto předpokladu potvrdily. Opačnou teorii předložili v roce 1913 Rusové Aničkov a Chalatov, kteří dospěli k závěru, že ateroskleróza byla v tepnách pokusných zvířat vyvolána cholesterolovou dietou.

Stále více otázek okolo cholesterolu

Cholesterolová teorie vznikla na základě souvislosti mezi stoupající spotřebou tuků a vzestupem úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění a vztahem mezi hladinou LDL-cholesterolu a stupněm poškození tepen i mezi hladinou škodlivého cholesterolu a úmrtností na kardiovaskulární onemocnění. Je to natolik logické a přesvědčivé, že tato idea se dodnes jeví i v kruzích odborné veřejnosti jako neotřesitelná a nezpochybnitelná. Přestože zůstávají některé nezodpovězené otázky. Proč látka vznikající přímo v organizmu nezbytná pro tvorbu buněčných membrán, hormonů, nervové tkáně a žlučových kyselin, vyvolává ateroskleróza pouze zvýšeným příjmem ve stravě? Proč souběžně narůstá také počet komplikací ze zvýšené srážlivosti krve? Proč je pro vznik aterosklerózy rizikovým faktorem také kouření nebo kloubní revmatizmus? Dnes už také víme, že silné omezení příjmu cholesterolu v pokrmech vede k jeho zvýšené tvorbě v játrech. Může jít až o osmdesát procent množství cholesterolu, které je obsaženo v krvi. Ví se rovněž to, že přírodní cholesterol v čerstvém stavu chráněný před okysličením je neutrální tuk, který samostatně ateroskleróza nevyvolává.

V čem je tedy chyba pokusů Aničkova a Chalatovem? Při podrobnějších rozborech se ukázalo, že existuje rozdíl ve složení aterosklerózy plátů u laboratorních zvířat krmených dietou s cholesterolem a u lidí s běžnou aterosklerózou. Zkoumané pláty pokusných zvířat obsahovaly vysoký podíl lipidů, zatímco lidské pláty jsou alespoň zpočátku převážně z tuhých vláken, shodných s těmi, které u laboratorních zvířat opakovaně vyvolával Ignatovský v Petrohradu krmením proteinovou dietou. Příprava diety pro pokusná zvířata Aničkova a Chalatova vyžadovala tepelnou úpravu, při které dochází k oxidaci cholesterolu na silně aterogenní oxisterol.

Na co si dát ve stravě opravdu pozor

Pro nás z toho vyplývá: vyhnout se masivní konzumaci tepelně upravené stravy obsahující živočišné tuky, nelze nikomu doporučit ani používání přeškvařených tuků a škvarků nebo smažených vajec. Vysloveně nebezpečné je častější užití sušených vajec i sušeného mléka a výrobků z nich. Mezi takové výrobky asi patří paradoxně i nízkotučné jogurty, které pravděpodobně nelze vyrobit jinak, než s přídavkem sušeného mléka. Důvod proč jsou sušená vejce a mléko tak nebezpečné, spočívá v jejich výrobě. Vaječné žloutky i plnotučné mléko jsou bohaté na cholesterol. Technologie sušení je založena na jejich rozptýlení na malé částečky do proudu horkého vzduchu. Vysoká teplota a přístup vzdušného kyslíku způsobuje nejenom odpaření vody, ale i přeměnu přírodního cholesterolu v jeho nežádoucí toxickou formu. Umírněná konzumace tepelně neupravených živočišných tuků jako je čerstvé máslo nebo vejce vařená ve skořápce – tedy bez přístupu vzdušného kyslíku – nás nikterak neohrožují. Ovšem za předpokladu, že máme nízkou hladinu homocysteinu v krvi!

Homocystein hlavní podezřelý

Dnes již totiž také víme to, že hladiny krevních lipidů se zvyšují v závislosti na stoupání hladiny homocysteinu v krvi. Již více než před deseti lety informovali polský vědec Olszewski a jeho americký partner Mc Cully o tom, že u pokusných zvířat s uměle vyvolanou hyperhomocysteinemií vzniká v posledku i hypercholesterolemie. V další části pokusu po poklesu hladiny homocysteinu na normální hodnoty se normalizují i hladiny cholesterolu a ostatních krevních lipidů. Stejného výsledku dosáhli i u lidských dobrovolníků. Můžeme se tedy domnívat, že prvotním spouštěčem kardiovaskulárních onemocnění není cholesterol ale homocystein. Ba co víc, přistoupíme-li na homocysteinovou teorii, dostaneme odpověď i na výše zmíněnou otázku proč kardiovaskulárním onemocněním předchází kloubní revmatizmus nebo kouření. Kouření je rizikové tím, že znemožňuje vazbu důležitého vitamínu (pyridoxinu) na enzym (označený jako CBS) a blokuje tak jeho využití při likvidaci přebytečného homocysteinu v buňkách. Co ale mohou mít společného kardiovaskulární onemocnění a revmatizmus? Příčina je opět v homocysteinu. Pacienti s kloubním revmatizmem měli při srovnání se skupinou zdravých lidí jeho hladinu v krvi vyšší. Překvapivé? Ve skutečnosti je to ještě rozsáhlejší. Tuto poruchu lze vysledovat prakticky u všech tak zvaně civilizačních nemocí. Kromě již zmíněných můžeme jmenovat žaludeční a dvanáctníkové vředy, zánětlivá onemocnění střev, deprese, demence včetně Alzheimerovy choroby, parkinsonismus, roztroušenou sklerózu, migrény, chronický únavový syndrom, poruchy plodnosti, předčasné porody, potraty, vrozené vývojové vady plodu, osteoporózu, alergie, sníženou imunitu, nádorová onemocnění.

Co můžeme udělat pro to, abychom dosáhli správné hladiny homocysteinu? Řešení je pohříchu jednoduché. Nemusíme užívat léky jako v případě vysokého cholesterolu statiny, které jsou silně problematické a navíc také drahé. K tomu, abychom dosáhli žádoucího stavu a naše tělo se mohlo uzdravit samo, je nutné změnit jídelníček. Zajímavá zkušenost pochází z Finska. V severní Karelii byl výskyt onemocnění i úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění vyšší, než v ostatní části Finska. Jako příčina byla označena podle cholesterolové teorie vysoká spotřeba mléka a mléčných výrobků. K nápravě byla zavedena opatření, jejichž podstatou bylo snížení spotřeby mléčných produktů a jejich náhrada zeleninou a ovocem. Výsledkem nebyl pouze předpokládaný pokles kardiovaskulárních onemocnění, ale překvapivě i snížení nádorových onemocnění a to až o třicet procent!

Každá mince je o dvou stranách

Co mají dále cholesterol a homocystein společného? Jsou jako antický bůh Janus, bůh dvou tváří, z nichž jedna je usměvavá a vlídná,  druhá zamračená a zlá. Homocystein i cholesterol jsou v určité formě či v nežádoucím množství toxické a přesto si je naše tělo samo vytváří. Jsou to potenciální vrazi, bez kterých však špatně končíme, protože se bez nich naše tělo neobejde. Jenom musí mít tato dvojice správné složení a nesmí jich být nadbytek. I tady platí obecné pravidlo, že všeho moc je příliš. Všechny žádoucí i nežádoucí jevy probíhají na buněčné úrovni. K tomu, aby tyto procesy probíhaly správně, musíme buňkám dodat to, co potřebují a tomu naše stravování už zhruba od padesátých let minulého století nevyhovuje. Je současně nápadné, že právě od této doby můžeme pozorovat nepřehlédnutelný nárůst civilizačních chorob. Nejprve to byly choroby srdce a cév, a přibližně o pět let později udeřila nádorová onemocnění.

To co nám ve stravě chybí, jsou důležité vitamíny B6, B12 a kyselina listová. Důležité je proto konzumovat méně živočišných bílkovin, snížit spotřebu tuků a nahradit je zeleninou, ovocem i omezit průmyslově zpracované potravinářské výrobky a zvýšit podíl syrové stravy. To proto, abychom doplnili potřebné enzymy, které se tepelnou úpravou znehodnocují a jejichž tvorba v buňkách klesá úměrně s věkem. Můžeme rovněž využít potravinový doplněk RA-VIT, kterému se dostalo označení „Výrobek doporučený Svazem pacientů České republiky“. Je až zarážející, jak se to zdá jednoduché. Teoreticky ano. Ale změnit stravovací návyky pro většinu lidí jednoduché není. Co ale zaráží mnohem víc je skutečnost, že tyto informace chybí. I když článků i knih na téma zdravé výživy se na nás ze všech stran valí takové množství, že nevíme, co sníst dříve. Zdá se, a to je horší, že podrobné a přesné informace v dostatečně srozumitelné formě postrádá nejenom laická veřejnost. Je to náhoda?

 

 (S použitím knihy K. Erbena, Jak pomoci, aby se vyléčilo samo, 2009)

I.K. 17.4.2015
Reklama