Dokážeme žít se zvířaty?

Otázkou míním soužití nás, lidí, s tvory, o nichž toho mnoho nevíme. A také, kdo komu ubližuje?
V době vrcholící lyžařské sezóny přilétají do Krkonoš čtyři páry sokolů, kteří potřebují klid k tomu, aby nalezli nová hnízda a zvykli si na ně. Když je někdo vyruší, nemusí se vůbec zahnízdit. Stejně je na tom i populace samců tetřívka obecného. Podle odborníků je to jedna z posledních životaschopných. Pokud by je někdo vyplašil, nemuseli by přežít zimu, protože vyrušením nadměrně spotřebovávají své energetické zásoby.

Část lyžařů a snowboardistů respektuje zákaz vstupu do zakázané zóny, ale někteří si pomocí sněžnic či skialpinistických lyží vyšlápnou až na vrchol, sněžnice sundají a bezohledně sjíždějí dolů. V extrémních případech vyjíždějí z Horních Míseček až na vrchol Kotle pomocí skútrů. Čekat ve frontě na lanovku, sjíždět dolů s dalšími stovkami lidí, není tak vzrušující, jako túra tichým lesem a užívání si hlubokého sněhu sám.

Šakali v našich lesích

U nás se v poslední době objevilo několik kusů zatoulaných šakalů. Tuzemští myslivci bijí na poplach. Prý jim šakali půjdou po zvěři, hlavně po vysoké. Šakali nemají dobrou pověst, měl by se jich proto člověk bát? Rozhodně ne. Jsou natolik plaší, že spatřit toto zvíře je téměř nemožné. Přes den se ukrývají v nepřístupných terénech, v norách, či křovinách a vyrážejí teprve v noci, když se svolali vytím. Vidět je tedy můžeme jen výjimečně, ale zato je nepřeslechneme. Jsou prý opravdu hluční, ale kdo jejich vytí nezná, může je zaměnit třeba za halekání bujné mládeže. Šakali fungují podobně jako například supi tím, že likvidují mršiny. Pochutnají si i na drobných hlodavcích, na hmyzu, dokážou ulovit i rybu a milují odpadky, hniloba je neodpuzuje. Volně přístupné zapomenuté kožené boty nebo pracovní rukavice téměř jistě ukradnou, kůže jim totiž voní. Ohrožené můžou být nanejvýš kurníky; lidé se šakalů bát nemusí.

Návrat velké trojky, medvěd, vlk, rys

Do Beskyd se vrátili medvědi, vlci a rysi. Je to jediné místo u nás, kde se objevují všechny tři druhy těchto velkých šelem. Snadno se s nimi však nesetkáme. Přímo se s nimi nepotkala ani většina těch, kdo se starají o jejich přežití. Medvědů jsou v Beskydech asi dva nebo tři kusy, v sousedním Slovensku jich žijí stovky. Na moravsko-slezsko-slovenském pomezí se může pohybovat asi jedenáct rysů a dva vlci. Dá se však předpokládat, že se k nim přidají další.

Sporadické hlášky o výskytu vlků přicházejí i ze Šumavy a ještě řidčeji z Jeseníků. Rys ostrovid žije zejména na Šumavě a v okolí, kde se na jeho přítomnosti podílí opětovné vypuštění v letech 1982–89, i populace na druhé straně hranic. V celé České republice by mohlo žít několik desítek rysů. Proč bychom měli mít zájem o jejich návrat, vysvětlují ekologové. Velké šelmy přispívají k udržování přírodní rovnováhy mezi býložravci a lesní vegetací. Vlci brání před přemnožením jelenů a divočáků, rys před srnci. Zkušenosti ze Slovenska ukázaly, že pokud žije v horách trvale vlk, tamní divoká prasata prakticky netrpí morem.

Chovatelé ovcí se bojí o svá zvířata, proto se do Beskyd k pasoucím se stádům vracejí mohutní psi a pastviny jsou oploceny elektrickými ohradníky. Hůře než ovce je na tom ale lesní zvěř. Ta je totiž decimována organizovanými pytláckými bandami pohybujícími se v terénních vozech a vybavenými nejmodernější technikou. Zvěř vybíjejí ve velkém, a pokud se podaří někoho chytit, zkušený advokát ho z toho téměř bez výjimky dostane. V roce 2009 byl ve Frýdlantu nad Ostravicí nalezen v řece pytel se zbytky medvědího těla. Pachatel zůstal neznámý, i když byla vyhlášena stotisícová odměna za jeho usvědčení, kterou nabízeli ekologové i myslivci. Rozbory DNA přitom prokázaly, že se nejedná o cirkusového medvěda, ale o karpatského divokého. Velké šelmy jsou pro lovce dost atraktivní, podle odborníků pytláci zastřelí ročně kolem pětadvaceti rysů. Anonymní průzkum mezi myslivci potvrdil, že každý desátý nezákonně zabil rysa. Většinou se zdůvodněním, že ohrožuje srny a další zvěř.

Setkání s medvědem

Již téměř sto let trvá nepřítomnost těchto zvířat v našich horách. Proto lidé zapomněli, co znamená soužití s takovými tvory a jaká z toho vyplývají reálná nebezpečí. Proto se dnes bojíme neznámého. Zatímco těch malých velkých šelem se obávat nemusíme, protože ony se ještě více, a oprávněně, bojí nás, s medvědy je to jiné. Podle ekologů za posledních sto let v celé Evropě žádný rys nebo vlk člověka vážně nenapadl. Medvědi například na Slovensku napadají lidi každoročně.

Víte, jak reagovat při setkání s medvědem? Pokud k setkání dojde, nedoporučuje se dívat zvířeti do očí, ale raději odvrátit hlavu, mluvit klidným hlasem a pomalu odcházet, neutíkat. Zpanikařit bychom neměli ani tehdy, když se medvěd postaví na zadní nohy. Znamená to, že chce mít větší přehled. Když však už člověka medvěd napadne, měl by se schoulit do klubíčka, rukama si chránit krk, lokty dát ke kolenům. Medvěd často útok jen předstírá, a když se napadený nebrání, ztratí o něj zájem.

Do přísně střeženého vojenského skladu v Hostašovicích na Novojičínsku se medvěd dokázal dostat i přes první pásmo oplocení. Vojáci po dohodě s ekology zvíře zbytečně neplašili, nechali ho pobíhat mezi ploty, aktivizovat vojenská čidla a po několika hodinách zmizet v lese.

I.K. 17.4.2015
Reklama