Jak se právě teď cítíte?

Myslím tím právě teď, v tomto okamžiku. Asi sedíte u počítače. Využíváte plnou plochu sedadla židle a opěradlo vám slouží jako „druhá páteř“? Ne? Chyba! Pokud se hrbíte a skláníte hlavu k tabletu nebo k chytrému telefonu, pak doporučuji vaší pozornosti rovněž článek Smskový krk. Týká se vás to hodně. Předpokládám, že monitor počítače máte umístěný správně, to znamená ve výši očí, ale nepálejí vás? Nemáte pocit suchosti očí? Tak silně zamrkejte a nezapomínejte mrkat často. Můžete také několikrát silně třít dlaněmi o sebe a pak si je přiložit k očím jako mističky.

Kávu nebo čaj máte po ruce? Kdybyste šálek umístili o několik kroků z dosahu, nezapomínali byste čas od času vstát a pohnout se. Pokud však máte hrneček za počítačem proto, aby vám nápoj rychle nechladl, tak ho tam nechte. Ale nezapomínejte se občas projít, protáhnout se a mrkejte! Můžete lehce zakroutit hlavou, nenásilně, jenom její vlastní vahou ji nechat koulet se po hrudníku. Můžete si sednout, opřít lokty o pracovní desku, dlaněmi podepřít čelisti a chvíli jen tak „civět do blba“. Můžete se vsedě hluboce předklonit, předloktí položit na stehna a hlavu nechat volně viset dolů. Můžete si sami vymyslet, jak se uvolnit, vydýchat se a chvilku si zalenošit. Nezapomínejte na to.

„Nejdůležitější je ovládat své vlastní tělo. Hrbíte-li se, ztrácíte své já. Váš duch bloudí jinde, nejste ve svém těle.“
S. Suzuki, zenový mistr

A jak se právě teď cítíte psychicky? Ano, právě teď. Depka? Otrava? Nuda? Napětí? Prostě nálada pod psa? Jistě k tomu máte důvod, ale zkuste proti tomu něco udělat. Zkuste si třeba uvolnit sevřené čelisti. Nedýcháte náhodou jen tak tak, abyste se neudusili? Tak to vám taky náladu nezlepší. Mimochodem, když jsme u té nálady, máme-li ji dobrou, nejspíš se usmíváme a proto koutky úst směřují vzhůru. I když jste mrzutí, zkuste ústní koutky zvednout. Automaticky by se vám s nimi měla zvednout i ta nálada. Tady totiž funguje zpětná vazba.

Je to lepší? Třeba se přitom cítíte trochu trapně, zvláště nejste-li sami. Tak se na svůj protějšek usmějte opravdu. Je možné, že se podiví a zeptá se, čemu se to smějete. Řekněte „ničemu, jen mně těší, že jsi tady“. Žádný protějšek tu není? Tak už konečně vypněte tu věčnou hudbu. Slyšíte to blahodárné ticho? Přestože zdálky hučí dálnice, pod oknem drnčí tramvaj a na zahradě štěká pes.

Reklama