Co potřebují děti?

Dítě potřebuje spoustu lásky, laskavého porozumění a pocit bezpečí. To ví snad každý člověk, i když je sám bezdětný.

Všichni rodiče – tedy alespoň většina rodičů – své ratolesti bezmezně milují a mají pro ně pochopení, někdy až nad rámec kritického vnímání. Otázkou však zůstává, zda jsou si také naše děti jisté tím, že je máme opravdu rádi? Dáváme jim dostatečně najevo, co k nim cítíme? Tím nechci říci, že bychom jim měli splnit vše, oč si řeknou. Děti dobře vědí, že nemusí mít všechno, jenom zkoušejí, jak daleko mohou zajít. Nechraňte je ani před všemi následky chybného jednání. Potřebují se někdy naučit snášet obtíže a bolest. Nevěnujte přehnanou pozornost drobným poraněním a bolístkám. Děti se s nimi dokáží vyrovnat. Neříkejte jim však, že jejich strach a obavy jsou hlouposti. Pro ně ne. Jsou z jejich hlediska hrozivě skutečné a je důležité, aby cítily, že se jim snažíte porozumět. Pokuste se přijít na to, co případně za jejich pocity vězí.

Co s hysterickým protivným dítětem

Když už jsme opravdu v koncích, obvykle končíme u obligátní pohrůžky děcákem. To už většinou jen chceme alespoň na chvíli vypnout a zbavit se toho trapiče a pocit nějakého potrestání k tomu by nás také určitě uspokojil.

Když se vztekají, hysterčí, nebo provokují neposlušností, přehlížejte je a věnujte pozornost něčemu nebo někomu jinému. Když budou postrádat publikum, přestane je to bavit. Tedy většinou. Nesekýrujte je, budou se tvářit, že jsou hluché. Nehubujte a nedomlouvejte dětem na veřejnosti. Tím je hluboce ponižujete a zaháníte do opozice. I dítě má svou hrdost. Daleko většího účinku dosáhnete tím, že si je vezmete stranou a v klidu si s ním pohovoříte. Nemyslete si, že je pod vaši důstojnost se dítěti omluvit, když uděláte nějakou chybu. Váš vztah se tím stane ještě vřelejší. Buďte důslední a nebojte se ani být přísní a pevní. V dětech tím vytváříte pocit bezpečí i poznání, že existují spolehlivé hranice jistoty.

Naslouchejte dětem

Když s dětmi o něčem hovoříte, tak jim naslouchejte opravdu. Budete-li myslet na jiné věci, nebo uprostřed věty změníte téma, či se začnete věnovat nějaké činnosti, způsobíte velké zklamání a rozhořčení. Dítě se bude uzavírat do sebe a ztratí zájem vám cokoli svěřovat. Nedávejte ukvapené sliby. Je těžké se vyrovnat s jejich nedodržením. A když už se něco podobného stane, pokuste se nabídnout přijatelnou náhradu.

Je důležité, abyste v dítěti vyvolali jistotu, že jste tu pro ně, kdykoli bude mít nějaký problém a kdykoli si bude chtít popovídat. Tím mu dáváte najevo, jak je máte rádi, jak vám na něm záleží, a vytváříte vědomí pevného zázemí. Zabraňte také však tomu, aby si dítě osvojilo špatné návyky, kterých by se později jen obtížně zbavovalo.

Víme, co si naše děti přejí, a známe jejich touhy? Na otázku, co by chtěly od kouzelného dědečka, odpovídaly děti v rámci projektu KIDMAP, který uspořádala Agentura Perfect Crowd (www.kidmap.cz), takto:
Čtyřleté – sourozence, bráchu pořád doma a ne ve školce, být stále u moře, aby k nám každý den přišla návštěva, mít pořád Vánoce, umět řídit sekačku, umět létat, být princeznou, být neviditelná, nemuset po obědě spát a aby tu byl kombajn na kukuřici.
Pěti- až osmileté – aby celá rodina byla zdravá a bohatá, být ve filmu, jít zpátky do školky, domeček pro koně a křečka, mít hodného manžela, až budu velká, bydlet u tety v Praze.
Devíti- až dvanáctileté – iPad, jet k moři, zájezd s rodinou do USA, mít mladší ségru nebo kmošku, dobré známky, změnit se v cokoliv, deset miliard korun, svého tatínka, dostat se na gympl, aby se mnou chodil kluk, který se mi líbí, předvídat budoucnost, mluvit všemi jazyky, být hubenější, aby každý měl svůj pokojík, mít veselejší rodiče a delší prázdniny.

I.K. 17.4.2015
Reklama